Kromě odpovídajícího množství vody je také důležitá její kvalita. Naše tělo se nemůže zbavit vysoké koncentrace solí a minerálů z pitné vody a potravin - pouze jediná sklenice vody z moře je pro trosečníka smrtelná. A je také riskantní konzumovat ve velkém množství destilovanou vodu, protože se pak „ředí“ každý prostor pro vodu v našem těle. Hrozí tzv. "otrava vodou".

Dnešní člověk musí však také čelit znečištění vody. Povrchové vody jsou zničeny hlavně průmyslovými a zemědělskými chemikáliemi, ale do rozvodů pitné vody prosakuje také mýdlo, soli a bakterie ze žump. Trvanlivost minerální vody v lahvích je od půl do jednoho roku.

Na rozdíl od prehistorického člověka, který pil vodu ze sladkovodních povrchových zdrojů, získáváme dnes vodu vrtáním studní, po použití ji vypouštíme zpět do řek a jezer, které mohou případně kontaminovat také vodu v okolních oblastech. I voda z přírodních zdrojů obsahuje nečistoty a je těžké využívat ji k pití, ke zdravotním nebo hygienickým účelům.

Voda z vodovodu přesto, že je upravená, může díky druhotnému znečištění obsahovat látky, které škodí zdraví.

Vodní potrubí vyplavují do vody množství látek. Hlavně vodní usazeniny (vodní kámen) a zkorodované kovové potrubí. Jejich údržba pomocí různých chemikálií jsou zdrojem dalšího znečištění vody.